Výlet časem!
Výlet časem !
Dnes jsem byl na kolovém výletě.Byl jsem zkoumat hrad,zříceninu,Zbořený Kostelec.Na hrad jsem dojel nafotil spoustu obrázků,nakreslil si situační mapu a budu shánět další informace,je tam prý někde podle starých pramenů ukrytý poklad a chtěl bych o tom něco zjistit.
Můj výlet časem se ale nebude týkat tohoto hradu a minulosti tak vzdálené,byl vypálen již někdy koncem patnáctého století a poté již nikdy neobnoven.Podíval jsem se dnes do minulosti,ale asi jenom tak třicet let.
Když jsme hrad prozkoumali,byl jsem tam totiž se synem,již téměř dospělým,který se uvolil se mnou jet,říkal jsem mu že bychom se mohli někde stavit na oběd.On souhlasil a tak jsme se vypravili do nedalekého Týnce nad Sázavou.Znám to tam protože jsme tam kousek odsud jezdili s rodiči mnoho let na na dovolenou k Sázavě,když jsem byl ještě malý a větší chlapec.Pamatoval jsem si v Týnci jednu hospodu kam jsme kdysi občas zašli na jídlo.Ale hned jsem si řekl že už určitě nebude existovat je to mnoho let,ani mne to moc nemrzelo protože to byl tenkrát strašlivý a smradlavý pajzl.Tehdá tam ale jiná hospoda na jídlo nebyla a tak jsme jezdili tam.
No a co myslíte,byla tam!Úplně stejná v bývalém kulturním domě který za ty roky nikdo neopravoval,byl stejně ošuňtělý jako za totáče a možná ještě více.Jdeme zavelel jsem a zamkli jsme si kola k zábradlí které také nikdo nikdy nenatíral.
Vstoupili jseme dovnitř,na chodbě byla stejná dlažba a jistě tu ani nikdo nikdy nemaloval.Lokál byl naprosto totožný s tím co jsem si pamatoval.Stejné stoly,stejný zápach ze záchodků a hlavně naprosto stejní lidé.Sedli jsme ke stolu,kam jsme kdysi sedávali,kýval se stejně jako kdysi.Vzpoměl jsem si na tátu jak to vždy řešil a vsunul jsem pod jednu nohu dva tácky a bylo to v pořádku.Naproti nám byl stůl štangastů a nad ním nápis který jsem si také pamatoval,,stůl magorů‘‘.Moje oči sjely kousek níž a to co uviděli mne naprosto vyvedlo z míry.Seděl tam,stejný jako kdysi,šedivé vousy mastné delší vlasy,velký nos s viditelnými póry a před sebou zvětralé pivo.Pamatuji si ho naprosto přesně protože moje máma vždycky říkávala,když jsme tam byli a on tam byl vždy také,že když se nebudu učit a budu vést špatný život že dopadnu jako on.To se mi vybavilo zcela jasně,protože jako dítě jsem z toho měl hrůzu a jako on jsem rozhodně dopadnout nechtěl!
Pak jsme se najedli,musím tedy říct že to bylo výborné a i pivo mi chutnalo ale mě v hospodě skoro vždycky chutná takže to taky bylo stejné jako kdysi.Zvedl jsem ruku že zaplatím a připravil si peníze,pojedli jsme,popili a účet zněl na stošedesát korun.To mne tak zaskočilo že jsem řekl číšníkovi dvěstěpadesát.To zase zaskočilo jeho a klaněl se nám až k východu.
Odemkli jsme kola a vyrazili k domovu.Po tom pivku mi trochu ztěžkly nohy ale po chvíli jsem to rozhýbal.Přemýšlel jsem co se stalo a jediné vysvětlení bylo že se tam čas zastavil,jinak nevím!
Až se sem opět někdy vypravíme musíme tam zajít a zjistit jestli se mi to nezdálo.
Každopádně dnes jsem se určitě alespoň na chvíli vrátil v čase a mám na co vzpomínat.
Mějte se a smějte se!